Aby stáj byla dočista dočista

Samozřejmě, s čistotou a hygienou to není dobré přehánět – pokud bychom naše (i zvířecí) organismy neustále chránili před infekcí, oslabíme obecné imunitní reakce a o to závažnější by byl průběh případné "neuhlídané" infekce. Jenže nelze se přiklonit ani k druhému extrému, kterým je ponechání všeho "na přírodu", rozuměj ve špíně a nepořádku – však to nějak dopadne.

A ono dopadne: Dříve nebo později totiž může vlivem nedostatečné hygieny dojít k "nepochopitelnému" zhoršení zdravotního stavu zvířat; mluvíme o "stájové únavě", kdy se v prostředí nahromadí choroboplodné zárodky a atakují jinak zdravá zvířata natolik, že - časem, nenápadně - prolomí jejich imunitu.

Tomu všemu lze zabránit nebo to aspoň omezit a uchovat si tak své zvířata zdravá, spokojená a výkonná - a sobě ušetřit náklady na nekonečnou diagnostiku a léčbu "prapodivných neduhů" a samozřejmě starosti a nervy s tím spojené.

Nákazy neboli infekce

Pojďme se nejdříve ve zkratce podívat na to, co je to vlastně nakažlivá nemoc, čili infekce, za jakých podmínek "napadne" zvířata. Nakažlivé choroby jsou nedílnou součástí přírody a vznikají z podmínek prostředí a jeho ekologie. Každá nákaza má své zákonitosti, jejímiž taji se zabývá obor zvaný epizootologie.

Jako nákaza se označuje onemocnění, které bylo vyvoláno živými infekčními zárodky (viry, bakterie, paraziti, plísně) a vyskytuje se buď hromadně, nebo případ od případu v rychlém sledu.

Předpokladem pro vznik nákazy jsou:

Vlastní původci každé nakažlivé nemoci mají v přírodě svůj zdroj: nemocné tělo se svými výměšky nebo nedostatečně zneškodněné mrtvoly zvířat, popř. nakažené materiály, obvykle organické. Nelze zapomenout ani na schopnost některých mikroorganismů přečkávat v nevhodném prostředí ve formě spór. Existují i tzv. přenašeči; ať už jsou to různé suroviny či předměty z nemocného zvířete nebo potřísněné jeho sekrety, prostředí stáje, či jiné prostory, kde nemocné zvíře pobývalo, osoby, které přišly do styku s nemocným zvířetem a v neposlední řadě drobní hlodavci, hmyz, roztoči apod. Ti mohou sloužit také jako rezervoáry, čili v nich choroboplodný zárodech přežívá, aniž by u nich vyvolal nemoc.

Co může udělat člověk

Člověk toho může udělat dost; může chovat a využívat zvířata tak, aby jejich zdravotní stav i imunitní systém byly v té nejlepší kondici. Může zařídit, aby prostředí zvířat, v němž žijí, bylo optimálně uspořádané, s odpovídající teplotou, vlhkostí, dobře větrané a osvětlené, aby byly použité vhodné materiály vhodným způsobem tak, že se na nich nebude choroboplodným zárodkům dařit. A v neposlední řadě může (měl by) pečovat o hygienu zvířat a jejich prostředí, díky čemuž omezí výskyt a množení infekčních agens a tedy i riziko infekce. A právě u tohoto bodu bych se chtěla zastavit.

Hygiena je jakákoli činnost nebo opatření, vedoucí k úplnému nebo částečnému omezení škodlivého působení mikroorganizmů (plísní, kvasinek, baktérií, virů atd.). Zahrnuje nejen udržování běžného pořádku a čistoty, ale i asanaci, čili hubení choroboplodných zárodků (dezinfekci), hubení živočichů, kteří choroboplodné zárodky přenášejí, nebo vytvářejí podmínky pro jejich šíření, tedy hmyzu (dezinsekce) nebo hlodavců (deratizace).

V oddílech a jiných jezdeckých a chovatelských zařízeních bývalo dobrým zvykem - kromě pečlivého každodenního udržování čistoty a pořádku - jednou ročně provést důkladnou asanaci stájí a přilehlých prostor, nebo aspoň jejich dezinfekci. K tomu se vždy nejlépe hodilo období léta; příznivé počasí umožnilo koně vypustit na celý den ven ze stájí, bylo možné všechny prostory dobře vyvětrat a vše mokré poměrně rychle vyschlo. Jezdeckým oddílům sice už povětšinou odzvonilo, tradice pravidelné letní generální očisty koňských prostor by však měla zůstat zachována. Větší stáje a chovy by měly mít rovnou vypracovány postupy pravidelné hygieny i asanace, a to preventivní i prováděné v případě vypuknutí nákazy (ohnisková). Ideální by bylo, kdyby tyto postupy byly schválené příslušným hygienickým orgánem pro danou oblast.

Aby měla dezinfekce smysl

Aby asanace proběhla úspěšně a měla skutečně smysl, je třeba promyslet, proti jakým nákazám chcete bojovat (různé věkové kategorie a různé druhy zvířat mají jiné infekce, proti nimž je třeba bojovat - o infekcích u koní se zmíníme v jiném článku). Podle toho totiž je třeba volit vhodný způsob dezinfekce (ne každý prostředek hubí všechny nebo stejné patogeny), dezinfikovat vhodná místa, je třeba zjistit, jací členovci a hlodavci se v daných místech vyskytují a jak je lze nejlépe zahubit a zabránit jejich množení. Může se stát, že v některých případech bude třeba provést asanaci v určitou roční dobu, aby se neminula svým účinkem.

Pojďme konkrétně k dezinfekci: Obvykle se dezinfikují předměty v prostředí, kde zvířata žijí a pohybují se, čili stěny, stropy a podlahy stájí, skladů, přípraven krmiva, přepravníků apod., ohrady, žlaby a napáječky, při jednom je dobré provést očistu a případně i dezinfekci drobných předmětů, které přicházejí s koňmi do styku (čištění, vědra, postroje apod.). Ve speciálních případech se při podezření na některé nákazy dezinfikuje i půda, vzduch, popřípadě i krmivo a voda, nebo přímo povrch těla zvířat. To už je však pod dohledem veterinárních pracovníků, popř. zástupců hygieny.

Myslete i na další zvířata žijící v místě asanace a jeho okolí; například při deratizaci mohou přijít k újmě kočky a psi, při dezinsekci zase volně žijící hmyz.

Než začnete čistit prostředí svých koní, promyslete si, jaké prostory je třeba do asanace zahrnout, jaká je to plocha, jaké povrchy a materiály; podle toho můžete zvolit způsob asanace a zajistit vhodné množství prostředku. Zajistěte si i případné ochranné pomůcky, promyslete, jak budete po dobu asanace chránit koně (převedení na jinou pastvinu apod.).

Jak na to?

Než přistoupíte k vlastnímu hubení původců nemocí a jejich přenašečů, bude třeba celé prostředí na to "připravit" mechanickou očistou. Vše z dezinfikovaných prostor vyvezte pryč, co nepotřebujete, to zlikvidujte. Důkladně zameťte a omeťte (pavučiny!!!), odstraňte veškeré zbytky krmiv, hnoje či jiných nečistot. Co lze, to pořádně umyjte, vydrhněte kartáčem, opláchněte a nechejte uschnout.

Důkladně přečtěte návod k použití koupeného přípravku a poctivě se jim řiďte.

Pak přichází na řadu vlastní dezinfekce. Důkladně přečtěte návod k použití koupeného přípravku a poctivě se jim řiďte. Dezinfekční prostředky se obvykle nanášejí na plochy postřikem, pokud jsou v sypké formě, obvykle slouží k dezinfekci podlah či různých nepevných materiálů (hnůj, podestýlka, tekutiny apod.). Malé předměty se dezinfekčním prostředkem omyjí nebo se do něho ponoří, stejně tak i textilie. Porézní povrch (dřevěné ohrady, stěny apod.) může být nutné dezinfekčním prostředkem řádně "vydrhnout".

Po ukončení dezinfekce je třeba všechny prostory dobře vyvětrat, některé předměty vypláchnout (např. žlaby a napáječky) a nechat uschnout a někdy je nutné dezinfekční přípravek dezaktivovat (např. na některých stavebních konstrukcích). Až pak se lze postupně "vrátit do normálu".

Jaké existují způsoby dezinfekce

Možností, jak zničit choroboplodné zárodky, je skutečně mnoho, jen je třeba z nich vybrat ten nejvhodnější pro danou situaci.

Kromě časté a známé chemické dezinfekce (o které se zmíním za chvíli) lze dezinfikovat i použitím vysokých teplot, ultrafialovým nebo slunečním zářením. Obecná zásada říká, že účinnější je vlhké teplo než teplo suché, protože se zde podílí i toxický účinek vody; příkladem budiž pára. Teploty nižší než 100°C se většinou používají v kombinaci s chemickými dezinfekčními přípravky, var zase slouží k dezinfekci tkanin či předmětů, které svojí velikostí a charakterem materiálu lze vyvařit. K dezinfekci lze použít i horký vzduch, této metody se ale více používá spíš při sterilizaci (čili k usmrcení všech mikroorganismů), nejúčinnější fyzikální dezinfekce je použití plamene; pravda, technicky ne vždy proveditelná.

UV záření je sice účinné, působí však jen povrchově a má další omezení, proto se používá pouze jako doplněk chemické dezinfekce ve speciálních provozech. Nejlevnější, přesto dost účinnou dezinfekcí je sluneční záření - působí svým teplem a zároveň vysušuje. Věděli jste, že nejvhodnější je jeho modrá a modrofialová barva?

Pokud nevíme, jaké "breberky" se vyskytují právě u nás, a provádíme dezinfekci preventivní, pak šáhneme po dezinfekčním přípravku širokospektrálním.

Podívejme se ale na známou a často používanou chemickou dezinfekci. Ta už je obvykle specifičtější a výběr vhodného dezinfekčního přípravku závisí na druhu a odolnosti mikroorganismů, proti nimž chceme bojovat. Některé dezinfekční látky působí pouze na některé mikroorganismy; mohou mít -statický účinek (reverzibilní, nezabíjí) nebo -cidní účinek (ireverzibilní, zabíjí). Pokud nevíme, jaké "breberky" se vyskytují právě u nás, a provádíme dezinfekci preventivní, pak šáhneme po dezinfekčním přípravku širokospektrálním.

Velmi důležitý je charakter dezinfikovaného povrchu; například při dezinfekci půdy či porézních povrchů počítejte se spotřebou 5-10x větší, než bude stačit pro povrch pevný. Myslet je také třeba na to, že některé materiály mnohou dezinfekční prostředek dezaktivovat.

Proto je třeba vždy důkladně pročíst návod dezinfekčního prostředku! V něm se také dozvíte, kolikrát je třeba jaký materiál dezinfikovat, jak dlouho má dezinfekční prostředek působit a jak přesně ho aplikovat, tedy v jaké koncentraci a teplotě.

Pro zajímavost se zmíním o některých druzích chemických dezinfekčních přípravků:

Použitý dezinfekční prostředek má mít být určen pro použití v dané oblasti (dezinfekce prostor, podlah, půdy a jiného sypkého materiálu, předmětů, kovů, dřeva, vody apod.), měl by být ekologicky odbouratelný a při odborné aplikaci lidskému zdraví neškodný. Doporučuje se také, aby nezapáchal a nedráždil kůži ani sliznice. Výhodou je, pokud je širokospektrální i při běžných koncentracích.

Zde je pár tipů na použití různých přípravků k dezinfekci různých předmětů (převzato z webu Zdravotnických novin):

• Dezinfekce rukou - alkoholy, vodné roztoky PVP jodu (polyvinylpyrolidon).
• Dezinfekce sliznic - vodné roztoky různých látek, nejčastěji PVP jodu (přípravky k dezinfekci sliznic musejí být zaregistrovány jako léčivo).
• Dezinfekce kovových nástrojů - aminy, aldehydy, peroxosloučeniny (ne chlorové přípravky - nástroje v nich korodují!).
• Dezinfekce malých ploch a předmětů - aminy, aldehydy, peroxosloučeniny, KAS (kvartérní amonné soli), chlorové přípravky.
• Dezinfekce velkých ploch - aminy, aldehydy, peroxosloučeniny, KAS, chlorové přípravky.
• Dezinfekce sanitárního zařízení (WC, umývadla, výlevky, dřezy apod.) - chlorové přípravky (na bázi chlornanu sodného, dichlorizokyanurátu sodného, benzensulfochloramidu sodného apod.).

Státní zdravotnický ústav doporučuje následující přípravky na základně jejich širokospektrálního účinku:
Přípravky na dezinfekci rukou:

• Desderman N (3 ml konc./1-2min.)
• Sterilium virugard (3 ml konc./1-2min.)
• Chiromax (3 ml konc./1-2min.)
• Mikasept A (3 ml konc/1-2min.)
• Persteril 36% (0,5%/1-2min.)
• Septoderm (3 ml konc./1-2min.)
• Skinman complete (3 ml konc./1-2min.)
• Braunosan (3 ml konc./1-2min.)

Přípravky na dezinfekci ploch a povrchů (pozn.: jedná se o přípravky převážně do zdravotnických prostor):

• Medicarin (2 tb./10 l/5min.
• Incidin rapid (0,75%/30min., 0,5%/1h)
• Sekusept aktiv (2%/10min., 1%/60min.)
• Sekusept forte (po dekontaminaci 4%/15 min., 1,5%/1h)
• Persteril 36% (0,5%/10min.)
• Chloramin T (2%/30min.)
• Savo (10%/30min.)
• Prontocid (5%/60 min.)
• Procura PE (0,5%/30 min.)
• Presept tabl. 2,5g (2 tabl./5l)
• Mikasept galen (3%/60min.)
• Lysoformin 3 000 (2%/15min.)
• Korsolex basic ( 4%/30 min.)
• Incidur, Incidur SP (2%/15 min.)
• Desam GK (1%/1h)
• Virkon (2%/30 min.)

Některé dezinfekční přípravky používané v živočišné výrobě:

Bílá je prostě bílá

Kromě komerčních dezinfekčních přípravků je generacemi osvědčené používání vápna. Lze ho použít tak, že podlahy se po vyvezení podestýlky vyčistí a následně posypou chlorovým vápnem, stěny se bílí ředěným páleným vápnem, obvykle se stříkají nebo se natírají malířskou štětkou.

Ostatně, posuďte sami: Hašené vápno, je výhradně přírodní produkt, který se používal již od pradávna. Jde o přírodní materiál vhodný k bílení a dezinfekci minerálních podkladů (omítky, betony, kameny). Vápno je ve venkovním i vnitřním prostředí velmi účinné proti tvorbě plísní, mechů, je vhodné do obytných a hospodářských objektů, k bílení stromů, atd. Vápno se dá barvit minerálními pigmenty. Na rozdíl od nových moderních nátěrů vytváří vápno ve vnitřních prostorách zdravé a příjemné prostředí, které tzv. "dýchá". Jde o osvědčený materiál, který má svoje místo i v dnešní moderní době.

Takže jak?

Máte před sebou celý srpen, možná i září; rozmyslete si rozsah i průběh letní očisty, nakupte přípravky a pracovní nástroje a s nejbližším sluníčkem dopřejte svým koním volný den pod širým nebem a sobě... no, práce šlechtí! Sobě trpělivost a dostatek pomocníků, aby se vaše stáj a přilehlé prostory zase skvěly novotou a čistotou. A ať to tak rok vydrží!

zdroj: equichannel