Jak funguje stádo?
Výsledky mnoha studií uskutečněných v posledních letech naznačují, že vše, co se týká dominance ve stádě a jeho struktury z hlediska hierarchie, tedy vše, co, jsme si po celá desetiletí důsledně zapisovali za uši – jsou člověkem vytvořené koncepty, které by se neměly dominantně promítat do interakcí mezi člověkem a koněm.
Zdá se totiž, že koně jsou zvířata, která se navzájem ovlivňují především na bilaterální úrovni a každý člen stáda má s každým dalším vzájemný individuální vztah. Nic prozatím nenaznačuje, že by hierarchie stáda skutečně zahrnovala všechny členy skupiny. Náš pohled na strukturu a sociální interakce koní by proto asi bylo vhodné přehodnotit. Je totiž víc než nepravděpodobné, že by koně disponovali natolik rozvinutými kognitivními schopnostmi, že by byli schopni vytvořit tak komplikovaný konstrukt, jako je hierarchický žebříček, zahrnující všechny členy stáda a byli schopni s ním následně v rámci svých sociálních vztahů pracovat.
Jak stádo funguje?
Sociální skupina je pro koně nepostradatelná a životně důležitá. Jedinec má v přirozených podmínkách výrazně nižší pravděpodobnost, že přežije mimo skupinu než uvnitř ní, a proto má pro koně stádo skutečně velký přínos a hodnotu. Postavení jedince ve stádě ale zřejmě opravdu není tak striktně dané a tak transparentní, jak jsme si donedávna mysleli.
Konflikty a projevy agrese mezi členy stáda se v přirozených podmínkách objevují spíš výjimečně, především ve dvou konkrétních situacích – v době, kdy hřebci bojují o klisny, a v období, kdy klisny chrání své novorozené potomky. U plně domestikovaných koní naopak dochází (převážně díky nevhodně nastavenému managementu a častým změnám struktury stáda) ke konfliktům relativně často, hlavně v souvislosti s přístupem ke zdrojům. V uzavřených chovech bývají zdroje, jako jsou krmivo, voda nebo přístřeší, dostupné omezeně a často chybí nejen zdroje, ale i prostor.
Tyto konflikty následně vedou k vyšší míře projevů agonistického chování, tedy sociálního chování, které v sobě zahrnuje všechny prvky aktivního i pasivního bojového chování mezi členy skupiny. Závěry pozorování ale ne vždy odpovídají představě o pozici koní účastnících se konfliktů, protože v uzavřených chovech mohou být nejvíc agresivní právě ta zvířata, která nejvíce strádají, nikoliv ta, která jsou reálně nejsilnějšími členy skupiny.
Z prostého pozorování tedy nelze odvodit, jestli existuje korelace mezi mírou agresivních útoků a vysokým postavením koně v dané skupině. Koně se primárně konfliktům vyhýbají a uskutečněné výzkumy nenaznačují, že by vykazovali jasnou motivaci k tomu, aby ostatním členům stáda cíleně dominovali. V zavedených sociálních skupinách se jednotliví členové stáda znají a zdá se, že se řídí a orientují za pomoci naučených modelů chování, které získávají z uskutečněných vzájemných konfrontací. Díky svým zkušenostem vědí, kterým koním se mají vyhnout a jak a kam se mají přemístit, pokud se zdá, že by výhružky mohly přerůst v agresi a konflikt.
Modely chování koní se odvozují z bilaterálních vztahů, jichž se účastní, přičemž tyto modely zřejmě vůbec nejsou založeny na něčem takovém, jako je hierarchie stáda zahrnující všechny členy skupiny. Každá nová smlouva či úmluva se v rámci skupiny sjednává zvlášť pro každého člena stáda, přičemž v různých situacích se tato úmluva může i diametrálně lišit. Při setkání/konfliktu s jiným členem stáda jedinec získává aktualizovanou informaci o své schopnosti získat anebo udržet potřebné zdroje.
Princip dominance pravděpodobně existuje, ale pouze na bilaterální úrovni. Přesvědčivé důkazy o tom, že by koně uplatňovali jakýkoliv koncept hierarchie založený na struktuře dominance a submisivnosti, do níž by byli zahrnuti všichni členové daného stáda, ale v současné době neexistují.
Hierarchie založená na dominanci?
Kde se tato myšlenka vlastně vzala? Dominance je definována jako prioritní přístup k preferovaným, omezeným zdrojům. Koncept sociální hierarchie představil jako první norský biolog Thorleif Schjelderup-Ebbe (1894–1976). Právě on tento jev pozoroval a popsal u skupiny kuřat a jako první vyslovil závěr, že v rámci skupiny se jako první krmí dominantní zvíře a až posléze přichází řada na zvířata níže postavená.
Od vyslovení této premisy ovládla důsledně vědecký i laický svět myšlenka, že sociální zvířata tvoří sociální strukturu založenou na pevně stanoveném postavení všech členů skupiny. Verifikace tohoto předpokladu ale schází. Mnoho studií se pokoušelo doložit existenci pevně stanoveného pořadí členů sociálních skupin, a to za pomoci mnoha metod, například pozorováním agonistických setkání mezi členy skupiny. Ve výsledku ale všechna tato pozorování vysledovala pouze existenci několika vysoko a několika nízko postavených jedinců a nebyla schopna určit pořadí členů skupiny na středních úrovních; jednoduše proto, že zvířata vůči sobě neprojevovala dostatek relevantních interakcí.
K odhalení sociálního postavení všech členů skupiny se standardně provádějí takzvané párové testy. Členové skupiny jsou v rámci párového testu vystaveni konfliktní situaci (obvykle zdroj potravy) a testují se všechny kombinace členů skupiny (tj. zvíře A versus B, C, D atd.; zvíře B versus C, D atd.), což vede například k D> A> C> B. Může se také stát, že dva jednotlivci sdílejí zdroj, v takovém případě se má za to, že sdílejí stejnou hodnost.
Skutečnost, že jedno zvíře může v konkurenční situaci přemístit zvíře jiné, je samozřejmě nezpochybnitelná. Koně, který v daném konfliktu zvítězil, lze nazývat koněm dominantním či alfa zvířetem. Koně, který v konfliktu neuspěl, pak koněm submisivním či podřízeným. Vždy ale jde o situaci, která aktuálně proběhla mezi dvěma jedinci a která nevypovídá nic o existenci trvale nastolené sociální struktury stáda. Koně, kteří se do konkrétního konfliktu zapojí, se z jeho průběhu a výsledku něco naučí a ono něco si pamatují a dále využívají.
Výsledek konfrontace si tedy koně pamatují a v podobných kontextech pak výsledku "boje" uzpůsobí své chování při všech dalších konfrontacích s daným jedincem, dokud se nezmění okolnosti (změna fyzický stavu jednoho z koní, absentování určitého významného zdroje). Jak se ale zdá, není důvod se domnívat, že si koně ve svých mozcích všechny tyto uskutečněné interakce ukládají a vytvářejí z nich detailní mapu sociální struktury stáda. Takzvaný společenský žebříček s pevně danými pozicemi pro všechny členy skupiny existuje nejspíš jen a jen v lidských představách, protože v chování koní nelze nalézt nic, co by implikovalo jejich schopnost abstrakce na takto vysoké úrovni.
zdroj: eqichanel